Čtrnácté turné po USA – Dvořák, Mahler a výročí Československa

„Letošní turné se podařilo dostat ještě do lepších sálů a ještě víc zkoncentrovat kvalitativně. Doufáme, že už to bude pravidlem. Z finančních důvodů, ale i proto, že je zde obrovská konkurence, se nám čtyřletý cyklus jeví jako ideální – publikum na nás nezapomene a zároveň tu nejsme až příliš. Koncerty se proto dobře prodávají a pořadatelé neztrácejí zájem,“ řekl během zájezdu generální ředitel David Mareček.

Mahlerova 2. symfonie byla v Carnegie Hall symbolem i uměleckou událostí. V síni, kde poprvé zazněla jako novinka Dvořákova Novosvětská, měl nyní debut stočlenný Pražský filharmonický sbor. Závěrečnou větu symfonie obdařil velkým dynamickým i výrazovým rozpětím. Mahler, slavný dirigent ve Vídni a na konci života ještě slavnější dirigent v New Yorku, jinak ale rodák z Vysočiny s domovským právem v Jihlavě, napsal Symfonii Vzkříšení ve stejné době jako Dvořák Novosvětskou. Hleděl však dál, byl vizionář.

Oslavy výročí vzniku samostatné republiky Čechů a Slováků vyvrcholily 29. října koncertem České filharmonie v Kennedyho centru ve Washingtonu. Filharmonici v tomto městě nehráli dlouhých dvaadvacet let. Koncertní sál zde má na 2400 míst. Velkoryse koncipovaná budova, otevřená v roce 1971, skrývá také operní divadlo a tři další divadelní scény. Je zasvěcena památce Johna F. Kennedyho, pětatřicátého amerického prezidenta, který zemřel po atentátu 22. listopadu před 55 lety.

Because what happened inside that hall, where Mahler himself once conducted, was beyond memorable; it was a gift to all who heard it. Mahler himself once wrote, “The increasing tension working up to the final climax, is so tremendous that I don’t know myself, now that it is over, how I ever came to write it. But he did. And we felt it on Sunday.

Matt Costello / Operawire.com / Koncert 28. 10., New York, Carnegie Hall

Večera se zúčastnila řada významných osobností, včetně někdejší americké ministryně zahraničí, pražské rodačky Madeleine Albrightové, ale i současného amerického velvyslance v Česku Stephena Kinga či jeho předchůdce Andrewa Schapira. Přítomen byl také český ministr kultury Antonín Staněk. Orchestr při té příležitosti převzal Cenu Antonína Dvořáka, kterou uděluje od roku 2009 Akademie klasické hudby.

Za akademií, pořádající také mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha, stojí filantrop Karel Komárek, zakladatel investiční skupiny KKCG, jehož rodinná nadace rovněž přispěla na turné České filharmonie do USA, a stala se tak jeho partnerem. Karel Komárek je předsedou mezinárodního výboru Kennedyho centra a podporovatelem programů prezentujících na Millenium Stage mladé hudebníky. Byla už mezi nimi i řada českých.

Cena letos poprvé nebyla udělena sólistovi, nebo jako v roce 2014 v případě Jiřího Bělohlávka dirigentovi, ale orchestru. Karel Komárek to nazval signálem domů. V souvislosti s jubileem samostatného státu vyjádřil před novináři hrdost na svou zem, která podle něj vzkvétá a je stabilní. Češi by se proto podle něj měli naučit být suverénnější, ale také více milí. Přál by si rovněž, aby si uvědomovali důležitost hudby v české kultuře a aby se zájem o ni i o Českou filharmonii zvedal.

Podle generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka může kultura Českou republiku ve vývozu reprezentovat velmi dobře. Ve Washingtonu ocenil, že se i pro toto turné podařilo spojit síly státu a soukromého sektoru a že filharmonie může za sebou ve Spojených státech zanechávat stopu, kterou si přeje zanechat. Předání Ceny Antonína Dvořáka právě ve Washingtonu mělo podle něj velkou symboliku – vždyť to byl právě Antonín Dvořák, kdo řídil v Praze v roce 1896 první koncert tohoto orchestru. A v Americe i on sám zanechal velkou stopu z doby, kdy tam vyučoval na newyorské konzervatoři. Nehledě na to, že ve Washingtonu ještě před vyhlášením nezávislosti Československa předložil Tomáš Garrigue Masaryk americké vládě a tisku Washingtonskou deklaraci, vysvětlující, proč mají Češi a Slováci na vlastní stát legitimní nárok, a oznamující, že ze svého požadavku na samostatnost nesleví.

Na koncertech v New Yorku a Washingtonu nezazněla Novosvětská symfonie, ale další neméně slavné dílo, které Dvořák rovněž zkomponoval během pobytu v USA – Violoncellový koncert h moll. Sólistkou turné byla americká cellistka Alisa Weilerstein. Její pojetí je vášnivě romantické, ale patří k tomu i schopnost krásně hudbu ztišit. Dílo už s Českou filharmonií před několika lety natočila, jejich spojení je pro americké publikum lákadlem a jejího Dvořáka je radost poslouchat. Vystoupila s orchestrem i v další části zájezdu.

…for this concert, I observed a happy combination of keen direction, right repertoire and old instruments passed down from generations: the liquid-silver flutes, the rustic horns, the warmly articulate strings with just the right amount of vibrato and old-fashioned portamento that gave a sublime ending to the Seventh Symphony’s ‘Poco adagio’.

Truman C. Wang / Classicalvoice.org / Koncert 8. 11., Costa Mesa, Segerstrom Concert Hall

Na programech byla také Sedmá symfonie, která měla světovou premiéru v Londýně. Došlo však i na Novosvětskou symfonii. Orchestr po koncertech na východním pobřeží ještě ve Spojených státech zůstal, a to až do poloviny listopadu. Směřoval do Chicaga a do Kalifornie, kde pak hrál mimo jiné i v zajímavém novém sále ve stotisícovém městě Costa Mesa. „Jde o inaugurační turné nového šéfdirigenta Semjona Byčkova,“ upozornil v USA David Mareček. Byla to první americká koncertní „šňůra“ od roku 2014, kdy se orchestr – předtím řadu let v rozpačitě vyznívající konstelaci – začal pod vedením Jiřího Bělohlávka zase posouvat mezi opravdu vyhledávaná světová tělesa.

Karel Komárek vyjádřil ve Washingtonu přesvědčení, že loni uzavřené životní dílo šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka je v osobě Semjona Byčkova předáno do dobrých rukou. I další názory naznačují, že orchestr byl s českým šéfdirigentem, také držitelem Dvořákovy ceny, ve světě vnímán jako ten nejlepší interpret české hudby. Byčkov součástí české značky není, přináší tedy do společného snažení něco jiného: své univerzální mezinárodní renomé. A to vrhá na těleso zase jiný, stejně potřebný druh světla.