V lednu si připomínáme 125. výročí založení České filharmonie. Jaký je váš oblíbený moment s prvním českým orchestrem?
JK: Z uměleckých zážitků byla nezapomenutelná třeba koncertní Její pastorkyňa pod vedením Jiřího Bělohlávka. Zážitkem specifickým byl jeden z prvních kroků do hudby dvacátého století (kdysi na začátku století jedenadvacátého a ještě za studentské vstupné), kdy mi filharmonici s velkým nasazením předvedli, že to Svěcení jara opravdu není nudná bukolická idyla, jak mi, neznalému, napovídal jeho název. Členství v Dynamickém klubu nám přineslo též řadu skvělých zážitků mimohudebních, spočívajících v setkávání s ostatními členy klubu i představiteli orchestru. Mimořádná byla nabídka vstupenek na koncert do Carnegie Hall, která nám umožnila oslavit století Československa s Českou filharmonií a Gustavem Mahlerem v Novém Jorku.
TH: New York byl skutečně po všech stránkách výjimečným zážitkem. Velmi zajímavá byla mimo jiné prohlídka Českého centra. Málokterý stát se může v New Yorku pochlubit vlastním kulturním centrem, nadto s takovou tradicí, jakou má to naše.
JK: Zdraví a životy určitě musí být nejpřednější, proto naprosto podporujeme nutná omezení při boji s epidemií. Zároveň platí, že o omezené hospodářské zdroje soutěží celá řada důležitých a záslužných činností. Kulturu ale nelze považovat za něco zbytného, kultura nám pomáhá zachovat duševní zdraví a svěžest a potřebujeme ji tím více, čím složitější je doba. Je proto skvělé, že nám Česká filharmonie své umění nabízí alespoň v živých přenosech.
TH: Kultura v žádném případě nemůže zůstat stranou podpory. Pozorujeme to sami na sobě, ale například i z komentářů k online přenosům kulturních akcí na sociálních sítích jasně vyplývá, jak živá kultura lidem chybí, jak jsou lidé již kulturně doslova vyprahlí. A i přes to, že současná situace přináší nemalé ekonomické komplikace, není na tom naše společnost tak špatně, aby bylo možné ospravedlnit odsunutí podpory kultury na vedlejší kolej.
Může se mecenášství v oblasti umění stát výhledově něčím, co bude v určitých kruzích patřit k „dobrému tónu“?
JK: Sounáležitost s oblíbeným orchestrem, galerií, muzeem či botanickou zahradou by měla přirozeně vést k přání poskytnout též podporu ekonomickou. Doufám, že se tento pohled bude postupně stávat běžnou věcí. Je skvělé, že náš stát umí řadě kulturních institucí poskytnout základní dotaci. Státní finance by však měly doplňovat jak peníze velkých sponzorů, tak drobných dárců. Kulturní instituce snad mohou tento trend podpořit tím, že budou veřejnosti přesvědčivě vysvětlovat, k jakým účelům dodatečné prostředky potřebují a jak konkrétně je používají.
TH: K tomu dobrému tónu bych dodal, že se mi příliš nezamlouvá sponzoring někoho či něčeho jen za účelem zviditelnění nebo možnosti pochlubit se v určitých kruzích, to je trochu málo. Důležité je opravdové souznění, sounáležitost s podporovaným subjektem. Jedině tak lze mít nefalšovanou radost z toho, že mohu smysluplně pomoci.
V čem spatřujete hlavní výhody Dynamického klubu? Je pro vás zkrátka důležité být České filharmonii nablízku?
JK: Vznik Dynamického klubu mi udělal velkou radost, vnímám ho jako možnost podpořit svůj „domovský“ orchestr. Těší mne už samotná možnost filharmonii drobně finančně přispět. Všechny krásné zážitky, které nám za těch několik let klubové členství přineslo, jsou skvělým bonusem, který mne jen utvrzuje v tom, že členský příspěvek do klubu je skvěle se zhodnocující investicí.
TH: Je pravdou, že se díky Dynamickému klubu skutečně cítíme být filharmonii více nablízku, a to nejen sdílením zážitků s ostatními členy klubu, ale i komunikací se členy vedení České filharmonie, které je zpětné vazbě od posluchačů velmi otevřené.
Není tajemstvím, že stojíte i za jedním konkrétním nápadem, který si Klub vzal za svůj a jehož výsledek se stal velmi důležitou a užitečnou součástí vybavení orchestru.
JK: Není asi na místě, abychom si nápad protivětrných kolíčků pro Open Air koncerty osobovali jako čistě svůj. V roce 2017 jsme nicméně viděli členy Jazz at Lincoln Center Orchestra, jak našim hráčům půjčují své dlouhé kolíčky, které výborně odolávaly větru. O rok později jsme s ostatními členy Dynamického klubu opět na Open Air koncertu sledovali, jak hráčům našeho orchestru poletují noty přidržované často pouze běžnými kolíčky na prádlo. Ještě na místě se na toto téma rozproudila diskuze a nakonec se členové Dynamického klubu společně velkoryse chopili financování a realizace výroby asi dvaceticentimetrových kolíků z krásného ořechového dřeva. Na kolíky jsme nechali doplnit loga České filharmonie i Dynamického klubu.
Myslím, že členové Dynamického klubu sdílí cíl naší filharmonii co nejvšestranněji pomáhat, těším se tedy, že z našeho středu vzejdou další zajímavé nápady.
Jste pravidelnými návštěvníky koncertů v Rudolfinu. Na jakou hudbu do „chrámu umění“ chodíte nejčastěji?
JK: Chodíme na všechny koncerty tří abonentních řad České filharmonie, zanedbáváme trochu hudbu komorní. V typologii Karla Ančerla bychom se zřejmě blížili abonentům „astronautům“, hudba 20. století a novější je nám asi nejbližší, s velkou výjimkou Antonína Dvořáka. Nepominutelným favoritem je Leoš Janáček.
Všichni pevně doufáme, že s novým rokem se filharmonický provoz vrátí do starých kolejí a budeme hrát opět na plné obrátky. Při pohledu do katalogu, na které z nadcházejících koncertů ČF se těšíte nejvíce?
JK: Ve 125. sezoně nabité krásným programem byla obrovským lákadlem Liška Bystrouška pod vedením sira Johna Eliota Gardinera, snad se ji podaří zopakovat v některé z dalších sezon. Na jaře nás čeká celá řada skvělých koncertů, od Pražské symfonie Detleva Glanerta v podání Semjona Byčkova, přes Janáčka a Suka v podání Jakuba Hrůši (škoda, že V nový život zazní bez sborového zpěvu) až po Mahlerova Titána.
TH: Já obvykle dost zapomínám, takže program aktuálního koncertu je pro mne vždy znovu tak trochu překvapením. Nicméně na Titána se obzvlášť těším, od dětství je to moje zamilovaná skladba.
Co vám v poslední době dělá největší radost?
JK: Drobnou náplastí na nepodařenou dobu jsou opery a koncerty po internetu. Největší radostí je naděje na účinné očkování, které by nám mohlo vrátit možnost bezpečného setkávání.
TH: Je radost vidět Českou filharmonii opět hrát, byť zatím zprostředkovaně, online. Už se však těšíme, až budeme moci hráče podpořit naživo.