Mnoho filharmoniků odbíhá od provozu svého domovského orchestru ke komorní hudbě, která jim poskytuje interpretační svobodu. Záleží pak už jen na tom, zda tíhnou k hudbě starší či soudobé, k souznění nástrojů podobných tomu jejich nebo raději k pestrému složení, umožňujícímu různorodý repertoár. Některé ze souborů si dokonce vypůjčily Českou filharmonii do svého názvu – to tehdy, když všichni nebo valná většina jejich členů patří do orchestru. Jiné soubory si zvolily názvy jiné, protože sdružují jak členy České filharmonie, tak i hráče odjinud. Kritériem pro přítomnost v tomto přehledu byli minimálně dva filharmonici v sestavě.
Hráči České filharmonie nemají času nazbyt a jejich komorní soubory účinkují méně často než ty, které se „komořině“ věnují naplno. To, že patří do Rudolfina, dokazují jejich častá angažmá v sezonách Českého spolku pro komorní hudbu, ale také v projektech edukačního oddělení a na akcích pro veřejnost, jako byl nedávný Den otevřených dveří. Aktuálně některé z nich uslyšíte v cyklu osmi adventních koncertů v nově zrekonstruované Sukově síni: vždy odpoledne (v 15.00) a v podvečer (v 17.30) každou adventní neděli.
V jakých souborech tedy filharmoniky najdete? Nejklasičtějším komorním seskupením je smyčcové kvarteto – a ta jsou k mání hned tři. Podobné názvy prvních dvou hrozí záměnou, pozor na to. Smyčcové kvarteto českých filharmoniků vypadá trochu jako „rodinný podnik“. Primáriem je totiž koncertní mistr Josef Špaček a part violoncella hraje jeho otec, pro změnu Josef Špaček. Post druhého houslisty zastává Milan Vavřínek a violisty Jan Šimon. V Českém filharmonickém kvartetu pak působí Štěpán Pražák (1. housle), Viktor Mazáček (2. housle), Jiří Poslední (viola) a Jakub Dvořák (violoncello). Kvartetem je i Komorní soubor Variace, jehož uměleckým vedoucím je houslista Jan Jouza, druhým pak Vlasta Beranová, violu hraje opět Jiří Poslední a violoncello tentokrát Josef Dvořák.
Napříč smyčcovými sekcemi působí i Sexteto českých filharmoniků (Bohuslav Matoušek a Ota Bartoš – housle, Jaroslav Pondělíček a Jan Šimon – viola, František Host a Josef Špaček – violoncello) a Collegium českých filharmoniků, jehož složení se proměňuje podle repertoáru, ale umělecký vedoucí je stále tentýž: violista Jaroslav Kroft.
Soudě podle počtu souborů jsou filharmonici-dechaři ještě aktivnějšími komorními hráči než jejich smyčcoví kolegové. Jediným dechovým seskupením, které si půjčilo do svého jména název orchestru, je Sdružení hlubokých žesťů České filharmonie. Jeho uměleckým vedoucím je pozounista Robert Kozánek a dalšími členy jeho nástrojoví kolegové Kurt Neubauer, Jaroslav Tachovský, Lukáš Moťka a Karel Kučera a tubista Karel Malimánek.
Složením čistě filharmonické je Trio Aloe (Vladislav Borovka – hoboj, Jan Brabec – klarinet, Tomáš Františ – fagot). Početné zastoupení filharmoniků má i Česká dechová harmonie (Ivan Séquardt, Liběna Séquardtová – hoboje, Petr Sinkule, Zdeněk Tesař – klarinety, Jaroslav Kubita, Luboš Hucek – fagoty, Zdeněk Divoký, Jiří Havlík – lesní rohy), dřevěné dechy působí také v Nielsenově dechovém kvintetu (Andrea Rysová – flétna, Jan Souček – hoboj, Jan Mach – klarinet, Václav Vonášek – fagot, Kateřina Javůrková – lesní roh), Afflatus Quintetu (Roman Novotný – flétna, Vojtěch Nýdl – klarinet, Jana Brožková – hoboj, Ondřej Roskovec – fagot, Radek Baborák – lesní roh), souboru In modo camerale (Jana Brožková – hoboj, Ludmila Peterková – klarinet, Jaroslav Kubita – fagot, Daniel Wiesner – klavír) a fagotovém kvartetu Prague Bassoon Band (Václav Vonášek – fagot, kontrafagot, Martin Petrák, Radek Dostál, Václav Fürbach – fagot).
Mezi nástrojově rozmanitější ansámbly patří Janáčkovo trio ve složení Irena Herajnová – housle, Jan Keller – violoncello a Markéta Janáčková – klavír (pozor, trio se jmenuje podle Leoše Janáčka a klavíristka není jeho příbuzná), Klavírní kvarteto Josefa Suka (Radim Kresta – housle, Eva Krestová – viola, Václav Petr – violoncello, Václav Mácha – klavír) a Pražský barokní soubor (Vojtěch Jouza – umělecký vedoucí, hoboj, Lucie Bártová – soprán, Jan Jouza – housle, Jan Keller – violoncello, Jaromír Černík – kontrabas, Edita Keglerová – cembalo), Ars Instrumentalis Pragensis (Ivan Séquardt, Liběna Séquardtová – hoboje, hoboj d’amore, anglický roh, Luboš Hucek – fagot, Josef Kšica – cembalo, varhany, Pavel Nejtek – kontrabas).
A nakonec zbývá zmínit dva velmi populární soubory, které nemají na repertoáru Mozarta, ani Janáčka. Jsou živoucím důkazem toho, že mnozí hudebníci, jejichž denním chlebem je od dětství klasická hudba a které veřejnost vnímá jako „slovutné“ filharmoniky, oblibují jiné žánry a dokáží v nich strhnout publikum až k tanci. Jedním z nich je Czech Philharmonic Jazz Band, obsazený „nečleny“ České filharmonie jen u nástrojů, které do orchestru nepatří. Hrají zde Tomáš Kopáček – klarinet, Jaroslav Halíř – trubka, Lukáš Moťka – trombon, Petr Ries – kontrabas, Jan Keller – violoncello, baskytara, Karel Malimánek – tuba, Michal Kostiuk – saxofon, Jakub Dvořáček – klavír
Jan Prchal – bicí a pánové občas angažují zpěvačku Kamilu Moťkovou.
Neméně oblíbená je Cimbálová muzika České filharmonie – zde filharmonikům vypomáhá jen cimbalistka Markéta Riesová. Další složení je už čistě filharmonické: Zdeněk Zelba, Václav Prudil – housle, Jan Jouza – viola, kontra, Jan Holeňa – violoncello, Jiří Zelba – hoboj, píšťalka, kontra, Jaromír Černík – kontrabas. Adventní koncert Cimbálové muziky je každoročně první vyprodaný.
