Oddělení Investic a správy Rudolfina se příprav koncertů obvykle účastní spíše okrajově, ale mimořádná situace si žádala mimořádná opatření. Ačkoliv je název našeho oddělení pro mnohé špatně pochopitelný a často jsme zaměňování s účtárnou, zastáváme velice odlišné role.
Naším hlavním posláním je starat se o to, aby budova Rudolfina vzkvétala a dostávalo se jí patřičné péče. V posledních týdnech k tomu přibylo zavedení nezbytných hygienických pravidel, aby Rudolfinum zůstalo bezpečné pro všechny zaměstnance po celou dobu trvání nouzového stavu. Srdnatě jsme se chopili výzvy zajistit ochranné pomůcky pro členy natáčecího štábu, kteří se aktivně podíleli na přípravě a realizaci benefice chystané na sobotu 28. března. Dohromady se jednalo o 30 lidí, přičemž jádro celé operace tvořilo 10 členů štábu, kteří měli dva dny strávit v těsné blízkosti jeden druhého, navíc v nahrávacím studiu bez oken.
Sháníme roušky
Prvním krokem bylo obstarat 30 černých bavlněných roušek. Černou barvu určil natáčecí tým jako nejvhodnější. Vypadá totiž dobře na kamerových záběrech a nepůsobí nijak rušivě. Netušili jsme však, že černá bavlna je v pražských galanteriích nedostatkovým artiklem. Proto jsme vyslali výzvu všem kolegům z řad orchestru i administrativy. Poprosili jsme každého, kdo umí šít a měl by dostatek materiálu k výrobě roušek, zda by nám pomohl a přiložil ruku k dobrému dílu.
Odezva byla okamžitá a dodala nám mnoho energie k dalšímu konání. Ještě nikdy jsem nezažila pocit, že bych se radovala z desítek příchozích e-mailů. Ozývali se nám naši hudebníci a nabízeli šikovné ruce své i svých manželek, jiní poslali alespoň slova podpory a přání zdaru. Přátelé z administrativního zázemí se nenechali zahanbit, při pročítání nabídek na ochotné obětování oděvů, utěrek a ubrusů jsem přemýšlela, zda bychom tuto dosud skrytou zručnost zaměstnanců České filharmonie nemohli využít i pro projekty v lepších časech.
Není nutné se obávat, že by kolegové přišli o své svršky, záchrana totiž přišla ze skupiny violoncell. Paní Jitka Kellerová, manželka violoncellisty Jana Kellera, zázračně disponovala potřebným množstvím černé bavlny a měla možnost, schopnost a hlavně ochotu nám pomoci. Roušky však mohla z časových důvodů dodat až v sobotu ráno, bylo tedy nutné na zkoušku zajistit roušky z jiného zdroje.
Štíty a obleky pro ladiče a filmaře
Roušky jsme sice obstarali, ale tím jsme zdaleka nebyli u konce. Pana ředitele Davida Marečka napadlo, že ještě vyšší stupeň ochrany před virem, který se tak rád šíří kapénkami, by zajistily 3D štíty z tiskárny Průša. Přání je otcem myšlenky, obzvlášť přání generálního ředitele. Velmi rychle jsme se s tiskárnou spojili a přednesli svou prosbu. Nejprve se zdálo, že nepochodíme, tiskárna své štíty věnuje primárně pracovníkům v první linii, jako jsou zdravotníci, policisté a hasiči, nicméně ve čtvrtek večer se ozval pan Ondřej Průša s radostnou novinou. Nejenže dokázali navýšit výrobu a zajistit tak pomůcky pro ještě více potřebných, ale zároveň se rozhodli, že benefici na podporu nemocnic také podpoří. V pátek ráno jsme si v tiskárně vyzvedli darem 30 štítů. Pokud jste sobotní benefiční koncert sledovali, mohli jste si všimnout, že jeden z nich měl nasazený pan Vladimír Trejbal, neohrožený ladič pian, který během přenosu dezinfikoval klaviaturu. Štíty však měly široké využití v celém štábu. Chránili se jimi produkční, kameramani i režisér.
Díky ochotě velmistra rudolfinského úklidu, pana Ivana Proška, jsme pro štáb měli i dostatečné množství jednorázových gumových rukavic, rozdělil se totiž o své železné zásoby a obstaral také nezbytnou dezinfekci.
Poslední výzvou bylo sehnat jednorázové ochranné obleky. Ukázalo se, že kvůli enormní poptávce obchody často nestíhají aktualizovat nabídku a po několika nadějných pokusech přicházely chmurné zprávy, že námi požadovaný artikl není skladem. Po mnoha a mnoha telefonátech se na nás usmálo štěstí v Pelhřimově, a to v chovatelských potřebách Forst Agro. Neskrývali překvapení, že jim volá Česká filharmonie, ale o to ochotněji nám naslouchali. Nejen, že měli dostatečné množství obleků, ale byli schopni je okamžitě odeslat do Prahy. Takže díky jejich rychlé a operativní reakci jsme byli na přenos připraveni bez jakýchkoliv kompromisů.
V pátek před zkouškou proběhlo zaškolení štábu a předání všech propriet. Musím přiznat, že ochranné prostředky nakonec plnily dvojí roli. Jednak kýženou ochrannou, jednak podpůrnou v psychologické rovině – všichni totiž mohli bez obav vykonávat svou práci a nemuseli se strachovat o své zdraví. A mimo to, postavy ne nepodobné kosmonautům v antigravitačním poli Rudolfinum vidělo za svou stopětatřicetiletou historii poprvé. A doufejme naposled.