Vzájemnost je v samém srdci evropských myšlenek, i proto jsme se ze srdce radovali z nápadu, že by hudebníci České filharmonie přijeli na začátku března na několik dní do Londýna pracovat se studenty Královské akademie hudby.
Tento projekt, naplánovaný na tři roky, se zrodil, když v roce 2018 do Velké Británie zavítala Česká filharmonie se Semjonem Byčkovem, který zastává na Královské akademii čestnou pedagogickou pozici nesoucí jméno Otto Klemperera. V rámci koncertu na oslavu 100 let nezávislosti Československa tehdy studenti spolu s filharmoniky zahráli předehru ke Smetanově Prodané nevěstě.
Letos v květnu mělo přijet několik studentů akademie (čtyři houslisté, dva violisté, po jenom violoncellistovi, basistovi, hráči na lesní roh a trombonistovi) do Prahy, kde si měli v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro zahrát s Českou filharmonií Smetanovu Mou vlast. Nyní je již jasné, že plánovaná cesta do Prahy s koncertem v Obecním domě se kvůli epidemii neuskuteční. Určitě však budou další příležitosti. Bohatství, které čeští muzikanti v Londýně předali, se stalo příslibem něčeho velmi mimořádného.
„Pedagogické“ konkurzy
Březnová několikadenní akce začala takzvanými „konkurzy nanečisto“ – vybraní studenti měli za úkol připravit si repertoár, který je vyžadován u konkurzu do Orchestrální akademie České filharmonie. „Úroveň jejich hry byla obdivuhodná, na první poslech mne ohromila jejich výrazná muzikalita i cit pro fráze. Skvěle hrály především trombonistky. Jako pedagog JAMU jsem samozřejmě stále porovnával místní studenty s těmi svými. Zápal londýnských studentů pro studium je enormní, zvláště když uvážíme možnosti jejich uplatnění, které jsou možná menší než u nás,“ shrnuje dojmy trombonista Robert Kozánek. A fagotista Ondřej Roskovec dodává pedagogický rozměr konkurzů: „Okamžitě po dohrání jsem s dotyčným probral, co se mi líbilo, co ne a znova jsme některá místa přehrávali a pilovali.“
„Z pana Špačka mám skvělý pocit, je uvolněný, klidný, vtipný, přátelský a vystupuje velmi skromně. Na pódiu jsem se cítila dobře a spolupráce pro mě byla nesmírně inspirativní. Dokázal přesně vypíchnout to, co který student potřebuje.“ – houslistka Elizabeth Jiřičková.
Fagotový repertoár je omezenější, tři ze čtyř studentů Ondřeji Roskovcovi přehráli úryvky orchestrálních partů. Ale vlastně to ničemu nevadilo, Roskovec dokáže upoutat, je vtipný, srdečný a dodává studentům odvahu. S radostí jsme poslouchali, jak studenti rozkvétají.
Roskovec se podobné akce na Královské akademii účastnil už před půldruhým rokem. „Atmosféra na této škole je více než přátelská. Všichni jsou velice milí, srdeční a vždy se snaží pomoci. A to včetně studentů. Vůbec jedním z hlavních rysů celé třídenní akce byla perfektní organizace. I když program byl velmi nabitý, doslova na minuty, od rána do večera, vše probíhalo hladce a s typicky anglickým nadhledem a klidem,“ vzpomíná.
Koncerty v atmosféře špatných zpráv
Dva závěrečné koncerty naprosto přesně odpovídaly atmosféře česko-anglické spolupráce. Na krásném poledním koncertě v sále Davida Josefowitze s výhradně českým dechovým programem se vedle Roskovce a hobojistky Jany Brožkové představili akademičtí studenti v dílech Rejchy, Janáčka a Myslivečka. Zapojení lektorů i studentů do koncertního programu si Roskovec pochvaluje: „Příprava komorních skladeb na koncert probíhala tak, že jsme skladby se studenty nejen studovali, ale také s nimi na zkouškách a na koncertě hráli, což je skvělé. Alespoň já jsem byl v mládí z podobných možností a akcí vždy nadšený.“
Robert Kozánek pak s Akademickým trombonovým souborem v hlavním koncertním sále Duke’s Hall zahrál původní i upravené skladby z pera českých autorů. „Zvolil jsem výhradně český repertoár a použil řadu aranžmá, jež vytvořil pro soubor Sdružení hlubokých žesťů České filharmonie kolega Břetislav Kotrba. S jeho laskavým svolením jsem studentům zaslal pár měsíců dopředu notové materiály, aby se mohli na zkoušení pečlivě nachystat. Jejich příprava byla vskutku výborná, vše bylo předcvičeno, takže zkoušky probíhaly hladce a dolaďovali jsme jen drobné detaily,“ vzpomíná Kozánek.
Posluchačů na koncerty bohužel nedorazilo mnoho, možná i vlivem počínající koronavirové epidemie. Účastníci si přesto vystoupení užili, trombonisté se po koncertě přesunuli do indické restaurace na tradiční společný „dinner“.
Záměrně rychlý návrat domů po příjemně strávených dnech shrnuje Robert Kozánek: „Hostování na Královské akademii hudby v Londýně považuji za velmi zdařilý a obohacující projekt a hatily jej pouze nepříjemné zprávy z domova o začínající karanténě, uzavření škol a státních hranic. Nakonec jsem však i přesto, že byl pátek třináctého, dorazil v pořádku domů na brněnské letiště. Bylo to opravdu na poslední chvíli, údajně šlo o poslední letadlo, které z Londýna do Brna na dlouhou dobu přiletělo.“
