Projekt Čajkovskij: Velká romantická výprava

Do éteru se tak nyní mohou šířit všechny Čajkovského symfonie, tři klavírní koncerty s Kirillem Gersteinem, předehra-fantazie Romeo a Julie, Serenáda pro smyčce i symfonická báseň Francesca da Rimini. Dle deníku Financial Times je to právě Česká filharmonie v čele s Byčkovem, kdo dokáže vystihnout skutečnou hloubku a nejdramatičtější momenty Čajkovského nesmrtelného díla.

Usměje se, přimhouří oči a lehce pokývne hlavou. A pak spustí a mnohdy to vypadá, že už nikdy nezastaví. Jakmile se během hovoru s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem dostanete na téma Projekt Čajkovskij, z klasického interview se ihned stává vzletné vyprávění o srdci hudby, dost možná její podstatě. Je to jako mluvit s Čajkovského vrcholně odborným, zároveň sympaticky pábitelským fanouškem, pravděpodobně s jedním z nejoddanějších.

„Čajkovského výjimečnost si uvědomuji ve chvíli, kdy si pročítám jeho dopisy a zjišťuji, že člověka a hudbu pojímal jako tutéž věc, navzájem propojenou jednotku. To je velmi upřímné a zároveň poetické a je to také jeden z důvodů, proč jeho hudba promlouvá úplně ke všem. Důvod, proč byl, je a vždy bude tolik populární ve světě, je ten, že jeho hudba promlouvá přímo k vašemu srdci. Jeho skladatelské umění bylo enormní. A nebyl to přitom jen umělec, který dokázal napsat překrásnou melodii, oplýval takovým intelektem a energií, že jeho díla nepřestávají překvapovat ani dnes.“

Naprostý ponor do skladatelova světa jak v koncertní síni, tak v nahrávacím studiu se stal typickým znakem pro celé čtyři roky práce na zkompletování cyklu. Před samotným nahráváním Byčkov nejprve s orchestrem každou ze skladeb pečlivě nazkoušel, provedl ji živě na koncertech nejen v Rudolfinu, ale ideálně ještě jinde kvůli zkušenosti v jiné akustice, následně ji na nějakou dobu odložil a teprve až s určitým časovým odstupem ji svým způsobem znovuobjevil právě ve studiu. I zde se nahrávalo důkladně, s dlouhými frekvencemi vyhrazenými pro každou skladu. Podle samotných hráčů je tak velkorysý časový prostor, který šéfdirigent maximálně využil, v dnešní době nevídaný. Nejde přitom o první ani poslední objevitelskou hudební výpravu, na níž se Česká filharmonie vydává.

„Pomyslel jsem si, že charakter České filharmonie a fakt, že její domovská země má své západní tradice a patří na Západ stejně jako na Východ, by mohly dát vzniknout velmi zajímavému pojetí Čajkovského hudby. Nebylo by to ani čistě ruské, ani čistě západní chápání Čajkovského, ale kombinace obou. A právě tím je, myslím, tento projekt tak mimořádně zajímavý – tak jako každá velká hudba je i ta Čajkovského v konečném důsledku univerzální,“ uzavírá Byčkov své přemýšlení nad životním projektem a prozrazuje, že v brzké budoucnosti by se spolu s Českou filharmonií rád zabýval také dílem Gustava Mahlera. Obdobné hudební výpravy objevují nové nápady a detaily a inspirace ve starém umění. Nezbývá, než popřát šťastnou cestu!

Ta není jen pomyslná, ale i zcela konkrétní. Nastudované a nahrané Čajkovského skladby během září, října a listopadu doslova obletí s Českou filharmonií svět. V rámci takzvaných rezidencí, tedy vždy tří koncertů na jednom místě a pokaždé s jiným programem je orchestr uvede nejprve v Praze na festivalu Dvořákova Praha, poté v tokijské Suntory Hall, ve vídeňském Musikvereinu a v pařížské Filharmonii.

„Čajkovského projektem jsme chtěli ukázat, že Česká filharmonie je šíří svého repertoáru a kvalitou provedení na úrovni nejlepších světových orchestrů, přestože je zejména v zahraničí neprávem vnímána pouze jako špičkový interpret Smetany, Dvořáka a dalších českých skladatelů. Výsledný Čajkovského komplet i zájem promotérů o rezidence složené z Čajkovského hudby jasně dokazují, že náš záměr poopravit toto zkreslené vidění se daří a že jdeme správnou cestou,“ potvrzuje generální ředitel České filharmonie David Mareček.