Tajemství soch na střeše Rudolfina

(1525–1594)

Autor sochy: Ludvík F. Šimek (Praha, 1837–1880)

Italský skladatel a varhaník období vrcholné renesance. Už jako 26letý byl jmenován sbormistrem Svatopetrského dómu ve Vatikánu. Byl prvním italským autorem vokálních mší, do té doby v tomto oboru vládli nizozemští autoři. Palestrinův styl se stal vzorem vokální polyfonie i pro další staletí.

(cca 1532–1594)

Autor sochy: J. von Miller (Mnichov)

Franko-vlámský skladatel období vrcholné renesance. Spolu s Palestrinou jeden z nejvýznamnějších skladatelů vokální polyfonie 16. století. V mládí působil jako zpěvák v Itálii, nakonec získal celoživotní post kapelníka vévodského dvora v Mnichově. V jeho tvorbě je patrný vliv italských madrigalů a motet.

(cca 1440–1521)

Autor sochy: Otto Mentzel (Praha, 1838–1901)

Franko-vlámský skladatel období renesance, od mládí pobýval v Itálii – jako zpěvák v Miláně a Vatikánu, později byl kapelníkem ve Ferraře. Je autorem především vícehlasých mší a motet, také světských chansonů.

(cca 1548–1611)

Autor sochy: Richard Kauffungen (Vídeň, 1854–1942)

Španělský skladatel období pozdní renesance. Studoval v Římě, kde později působil jako ředitel kůru v řadě jezuitských chrámů. V závěru života se vrátil do Madridu. Stylově vycházel z Palestriny, jeho skladby se řadí k vrcholům chrámové hudby období vokálního vícehlasu.

(1760–1842)

Autor sochy: Bernard Otto Seeling (Praha, 1850–1895)

Italský skladatel, rodák z Florencie. Studoval v Bologni, krátce působil v Londýně a od roku 1787 se natrvalo usadil v Paříži. Byl inspektorem a nakonec ředitelem nově zřízené konzervatoře. Zkomponoval řadu oper a chrámové skladby.

(1782–1871)

Autor sochy: Franz Carl Becher (Vídeň, 1840–1890)

Francouzský hudební skladatel a pedagog období romantismu. Stal se žákem Cherubiniho, v roce 1842 po něm převzal ředitelský post na pařížské konzervatoři. Komponoval především opery, nejznámější z nich je Němá z Portici.

(1685–1759)

Autor sochy: Hans Rathouský (Vídeň)

Německý skladatel, jeden z hlavních představitelů pozdního baroka. Jako mladý se vyučil v Itálii opernímu stylu a již zde projevil své mistrovství. Roku 1712 zakotvil v Londýně a zde se střídavými úspěchy a neúspěchy komponoval italské opery a velkolepá anglická oratoria vycházející z místní sborové tradice. Mimo to napsal řadu instrumentálních děl, například vynikající concerti grossi a orchestrální suity Vodní hudba a Hudba k ohňostroji.

(1756–1791)

Autor sochy: Edmund Klotz (Vídeň, 1855–?)

Rakouský skladatel, jedna z vrcholných osobností hudebního klasicismu. Ve svém díle obsáhl všechny hudební druhy a syntetizoval všechny stylové podněty své doby. Nejvyšší osobitost projevil v dramatické tvorbě (italská opera seria i buffa, vídeňský singspiel). Složil cca 50 symfonií (mj. Pražskou), desítky instrumentálních koncertů, komorní hudbu ad. Působil nejprve jako člen kapely salcburského arcibiskupa, podnikal řadu hudebních cest po Evropě. Od svých 25 let žil ve Vídni mimo jakoukoli službu. V Praze měly premiéru dvě jeho opery, Don Giovanni a La clemenza di Tito.

(1770–1827)

Autor sochy: Eugen Börmel (Vídeň, 1858–1932)

Německý skladatel, představitel vrcholného klasicismu a přechodu k romantismu. Stylově navázal na Haydna a Mozarta, dovedl k vrcholu hudební principy klasicismu, ale svá díla stavěl na principu osobního prožitku, mravních zásad a velkých společenských ideálů, čímž se stal vzorem pro další generace skladatelů romantismu. Narodil se v Bonnu, v mládí studoval ve Vídni a už zde zůstal, podporován šlechtickými mecenáši. Stěžejní význam má jeho 9 symfonií.

(1685–1750)

Autor sochy: Johann Dorer (Vídeň, 1832–1911)

Německý skladatel a varhaník, zásadní představitel pozdního baroka. Ve své tvorbě kombinoval italský hudební styl s německou varhanní tradicí a protestantským chorálem. Postupně působil v Arnstadtu, Mühlhausenu, Výmaru, Köthenu a nejdéle v Lipsku. Podle funkce, kterou kde zastával, komponoval varhanní, instrumentální a chrámové skladby, v Lipsku působil jako kantor školy při chrámu sv. Tomáše. K vrcholům jeho tvorby patří stovky kantát, čtvery pašije, šest Braniborských koncertů a další instrumentální skladby.

(1714–1787)

Autor sochy: Hans Rathouský (Vídeň)

Rakouský skladatel, dětství prožil v severních Čechách. Studia ho zavedla do Itálie, kde poté působil jako kapelník předních italských operních společností, několik svých oper provedl v Praze. Od roku 1752 žil trvale ve Vídni, v roce 1774 se stal císařským dvorním skladatelem. Jako vážený operní skladatel se uchýlil k reformě schématu italské vážné opery a vytvořil útvar dějově i hudebně realističtější a dramatičtější. Pochopení pro své záměry nalezl nejvíce v Paříži, pro niž složil několik reformovaných oper.

(1732–1809)

Autor sochy: Edmund Klotz (Vídeň, 1855–?)

Rakouský skladatel období klasicismu. Zásadně přispěl k rozvoji mnoha hudebních forem, z nichž vycházely další generace tvůrců. Zakladatelský význam mají jeho smyčcové kvartety, vzorem byla také stovka jeho symfonií. Haydn působil v kapelnických funkcích, nejprve u hraběte Morzina, poté u knížete Esterházyho. Po jeho smrti se uchýlil do Vídně a několikrát navštívil Londýn, kde měl obrovské úspěchy.

(1797–1828)

Autor sochy: Joseph Lax (Vídeň, 1851–1909)

Rakouský skladatel období raného romantismu. Těžiště jeho uměleckého významu spočívá v písňové tvorbě, kterou tvoří přes 600 skladeb na verše především německých básníků – Goetheho, Schillera, Heineho ad. Jeho schopnost hudbou tlumočit slovo a básnickou představu byly ojedinělé. Za zmínku stojí také jeho symfonie, smyčcové kvartety a klavírní sonáty.

(1786–1826)

Autor sochy: Tomáš Seidan (Praha, 1830–1890)

Německý skladatel a dirigent. Díky matce-zpěvačce měl nejblíže k opeře, vedle tvorby také působil na kapelnických postech v operních domech ve Vratislavi, Stuttgartu, Praze (v letech 1813–1816) a v Drážďanech. Jako první začal používat při dirigování taktovku. Jeho nejslavnější operou je Čarostřelec, situovaný do českých lesů.

(1809–1847)

Autor sochy: Fritz Meisner (Vídeň)

Německý skladatel a dirigent. Vyrůstal v bohatém a kultivovaném prostředí, jeho romantická duše ho vedla ke studiu literatury a historie. Objevil zapomenutého Johanna Sebastiana Bacha a provedl jeho Matoušovy pašije, což vedlo k dalšímu zkoumání starší německé hudby. V roce 1835 se stal v Lipsku ředitelem Gewandhausorchestru, založil zde také konzervatoř. Největší uměleckou cenu mají některé jeho velké symfonie, koncertní předehry, instrumentální koncerty, klavírní skladby a písně.

(1810–1856)

Autor sochy: Wilhelm Seib (Vídeň, 1854–1932)

Německý skladatel, klavírista, kritik a dirigent období raného romantismu. Původně chtěl být klavíristou, ale přílišné cvičení mu definitivně poškodilo pravou ruku. Rozhodl se tedy pro kompozici a zároveň založil vlivný hudební časopis, jehož byl šéfredaktorem. Jako pedagog, sbormistr a hudební ředitel působil postupně v Lipsku, Drážďanech a Düsseldorfu. Jeho vrcholná díla patří klavíru, z dalších žánrů vynikají komorní skladby, písně a pozdní symfonie.

(1444–1514)

Autor sochy: Bohuslav Schnirch (Praha, 1845–1901)

Italský renesanční architekt a malíř. Byl dvorním architektem papeže Julia II. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří jeho rekonstrukce katedrály sv. Petra a římský kostel San Pietro in Montorio.

(1399/1400–1482)

Autor sochy: Robert Raab (Vídeň)

Italský renesanční sochař. Typická je pro něj technika barevné glazované terakoty, bílé basreliérové postavy byly obvykle na modrém pozadí.

(1448–1494)

Autor sochy: Wilhelm Seib (Vídeň, 1854–1932)

Italský renesanční malíř. Byl vynikajícím portrétistou a mistrně používal perspektivu. Z jeho děl jmenujme například fresky v apsidě v kostele Santa Maria Novella ve Florencii.

(1377–1446)

Autor sochy: Jindřich Čapek st. (Praha, 1837–1895)

Italský architekt, který je považován za zakladatele renesanční architektury. Jednou z prvních staveb nového slohu byl florentský nalezinec Ospedale degli Innocenti (Špitál neviňátek). Nejvýznamnějším dílem je pak kupole chrámu Santa Maria del Fiore.

(1386–1466)

Autor sochy: Richard Kauffungen (Vídeň, 1854–1942)

Italský renesanční sochař, který je považován za jednoho ze zakladatelů slohu. Připomeňme si například jeho bronzovou sochu Davida v životní velikosti nebo expresivní asketickou Magdalenu (Magdalene Penitent) z umělcova pozdního období.

(1401–1428)

Autor sochy: Julius Schmidt (Mnichov, 1826–1886)

Italský raně renesanční malíř. Do malby průkopnicky vnesl perspektivu. Nejznámějšími obrazy jsou Vyhnání z ráje a Peníz daně v kapli Brancacci ve Florencii.

(cca 490 př. n. l. – cca 430 př. n. l.)

Autor sochy: Martin Engelke (Vídeň)

Antický řecký sochař klasického období. Krom jiných děl je spojován s legendární 13m vysokou Diovou sochou v Olympii, která byla ve starověku zničena požárem. Důležitá je také socha Athény Parthenos a sochařská výzdoba samotného athénského Parthenónu.

(4. stol. př. n. l.)

Autor sochy: Julis Schmidt (Mnichov, 1826–1886)

Antický řecký malíř. Byl dvorním malířem Alexandra Velikého. Plinius starší jej považoval za nejlepšího malíře všech dob, žádné z jeho děl se ale nedochovalo. Předpokládá se však, že jedna z fresek v Pompejích je kopií jeho obrazu Venuše plující na obrovské mušli.

(cca 5. stol. př. n. l.)

Autor sochy: Bohuslav Schnirch (Praha, 1845–1901)

Antický řecký architekt. Je mu připisován athénský Parthenón, telestérion (ústřední budova Démétřina kultu) v Eleusíně a Apollónův chrám v arkadské Figaleii.

(cca 370 př. n. l. – 330 př. n. l.)

Autor sochy: Georg Tscherne (Vídeň, 1852–1889)

Antický řecký sochař. Je autorem nahé Afrodity z Knidu, Herma nesoucího malého Dionýsa a Apollo Sauroctonus, což je zobrazení Apolóna s ještěrkou na stromě.

(1486–1570)

Autor sochy: Joseph Kassin (Vídeň)

Italský sochař a architekt vrcholné renesance. Postavil například knihovnu sv. Marka na náměstí sv. Marka v Benátkách, nebo kostel San Giovanni dei Fiorentini v Římě.

(1500–1571)

Autor sochy: Julius Brzorád (Vídeň)

Italský manýristický umělec. Byl znám jako sochař, zlatník, básník, hudebník a autor vlastního životopisu. Mezi jeho nejslavnější sochy patří Perseus s hlavou Medusy a Nymfa. Zachovala se také figurální slánka zhotovená pro francouzského krále Františka I.

(1483–1520)

Autor sochy: Tomáš Seidan (Praha, 1830–1890)

Italský malíř a architekt období vrcholné renesance. Spolu s Michelangelem a Leonardem da Vinci patří k nejznámějším renesančním umělcům. Z jeho nejznámějších obrazů jmenujme například Athénskou školu, Svatou Kateřinu alexandrijskou, La Fornarinu, Tři grácie nebo obraz Madona Granduca.

(1475–1564)

Autor sochy: Ludvík F. Šimek (Praha, 1837–1886)

Italský architekt, sochař, malíř a básník vrcholné renesance. Jeho jméno je nejčastěji spojováno s výzdobou Sixtinské kaple. Krom toho je autorem soch jako je David, Pieta nebo Mojžíš. Z malířské tvorby připomeňme například jeho „skulpturální“ Lédu s labutí.

(1452–1519)

Autor sochy: Richard Kauffungen (Vídeň, 1854–1942)

Italský renesanční umělec a vynálezce. Polem jeho působnosti byla kresba, malba, sochařství, architektura, věda, hudba, matematika, strojírenství, literatura, anatomie, geologie, astronomie, botanika, historie a kartografie. Ztělesňoval renesanční humanistický ideál. Jeho nejznámějšími malbami jsou Mona Lisa Poslední večeře, Jan Křtitel, Dáma s hranostajem nebo Madona ve skalách.

(1528–1588)

Autor sochy: Otto Mentzel (Praha, 1838–1901)

Italský malíř pozdní renesance. K vrcholným dílům patří Svatba v Káni galilejské, La Bella Nani a Svátek v domě Leviho. Toto dílo neslo původně název Poslední večeře a díky značné míře interpretační volnosti se o něj zajímala inkvizice, díky tomu byl název změněn na dnešní Svátek v domě Leviho.