Dne 1. září 2019, zemřel český dirigent, pan profesor Radomil Eliška (1931), žák Břetislava Bakaly, dlouholetý věrný šéfdirigent Karlovarského symfonického orchestru, pedagog snad téměř všech úspěšných dirigentů několika generací na pražské AMU a neúnavný navštěvovatel koncertů a upřímný podporovatel nás, všech svých žáků. Jeho mimořádným a neúnavným uměleckým i organizačním přičiněním fungovalo dirigentské oddělení AMU po mnoho desetiletí na vysoké pedagogické úrovni. On to byl, kdo podpořil a spoluvydobyl pravidelné koncerty studentů dirigování s profesionálními českými orchestry (ve světovém kontextu věc zcela nebývalou) a prostřednictvím vyučování hlavního oboru i zanícených seminářů ovlivnil desítky a desítky budoucích dirigentů.
V posledním desetiletí zažil zcela bezprecedentní a bez nadsázky veleslavnou kariéru na půdě Japonska, kde, jak by sám řekl, „znamenitě odvedl“ celých 82 koncertů a vlastně tam strávil dva roky aktivního muzicírování a nahrávání s těmi nejprestižnějšími tamními orchestry. Nedávno jej hlavní kulturní instituce Japonska NHK zařadila mezi „legendy“ světového dirigentského umění. Tato nesmírně úspěšná závěrečná kapitola celoživotní dráhy Radomila Elišky není v naší zemi zdaleka dostatečně známa, zůstala po ní ovšem obdivuhodná zvuková i obrazová diskotéka, nad kterou se ještě dlouho budeme pozastavovat.
Já osobně Radkovi nikdy nezapomenu, jak velkorysým, přísným a zároveň laskavým a osobním způsobem zaštítil mé úplně první kroky v našem později společném oboru. Představil mi jej s veškerou jeho náročností i krásou. Byl to muž mimořádného charakteru – rovný, upřímný, přející, poctivý. Od málokoho jiného jsem slyšel tolik uznání vůči dirigentským kolegům. Vážil si všech, kdo v jeho očích mnoho dovedli a dokázali, ať s nimi souhlasil, nebo ne. Byl mně i mnohým dalším dirigentům velkou psychickou podporou a laskavým rádcem a kritikem, během studia i dávno po něm. Do poslední chvíle navštěvoval naše koncerty a nikdy nepřestal hořet pro své ideály uměleckého ztvárňování hudby. Byl velmi vzdělaný a kultivovaný. Měl jsem a mám ho (nejen) za to vše nesmírně rád a nikdy na něho nezapomenu.
Jakub Hrůša, hlavní hostující dirigent ČF
Foto Petra Hajská
Pan profesor Radomil Eliška zůstane vždy v mých vzpomínkách srdečným, obětavým a energickým mentorem, kterému nebyl lhostejný žádný z jeho žáků a pro kterého růst mladé dirigentské generace byla hlavní profesní meta. O to více mne později těšilo časté setkání na mých pražských koncertech a jeho stálá upřímná podpora.
Nemohu také opomenout jeho ryzí muzikalitu a profesionální přístup k práci.
Moc jsem se těšil z jeho každoročních cest do Japonska, kde zanechával obrovskou stopu české hudební kultury a kde trávil intenzivně poslední léta. Dirigování bylo nedílnou součástí jeho života a pro mne důkazem, že nejde o profesi, nýbrž poslání.Tomáš Netopil, hlavní hostující dirigent ČF
Foto Petr Kadlec
