Z dílny Jiřího Harcuby za oceán
Pražské jaro dávalo všem Čechům a Slovákům ve vlasti i mimo ni naději, že se změní zavedené pořádky. V optimistickém čase blížícího se 50. výročí vzniku republiky se krajané z Chicaga obrátili na Artii, agenturu pro vývoz československého umění, aby oslovila české výtvarníky s nabídkou vytvořit pamětní medaili. Výběr padl na již tehdy uznávaného medailera Jiřího Harcubu, který se dal s chutí do práce. Z původně oslavné a vzpomínkové medaile se ale brzy a nečekaně stala medaile-protest i medaile-memento zároveň.
Já jsem medaili dokončoval v srpnu 1968, což ovlivnilo její podobu – po okupaci přibyly bajonety jako symbol pěti států, které nás přepadly, spolu s nimi had a také datum 21. 8. 1968.
Medaile putovaly do Ameriky, kde byly propagovány v krajanských spolcích i časopisech. A Jiří Harcuba? Ten své dílo zaplatil čtyřměsíčním pobytem ve vězení. Naštěstí bez vážnějších osobních i uměleckých následků.
Pamětní medaile Jiřího Harcuby k 50. výročí vzniku ČSR – přední a zadní strana
Zmařené naděje (nejen) Rafaela Kubelíka
V pohnuté, politicky vypjaté atmosféře se o medaili dozvěděl také Rafael Kubelík a objednal si hned 110 kusů. Jeho zklamání z násilného konce Pražského jara bylo obrovské. Tento pro vlast vždy angažovaný umělec zorganizoval na protest prohlášení, které vyzývalo k bojkotu kulturních kontaktů s pěti okupačními zeměmi i samotným Československem. Připojilo k němu svůj podpis více jak 100 tehdejších významných umělců.
Okupace republiky pěti státy Varšavské smlouvy je násilným popřením humanitních ideálů, které jako umělci máme. Dokud nebudou všichni cizí vojáci staženi z československého území a legální vláda ČSSR nebude moci svobodně vládnout, je pro nás nemožné udržovat umělecké kontakty s těmito pěti národy i s Československem.
Uběhl rok a přišlo první „výročí“ srpnových událostí. Právě v té době byla Česká filharmonie na zahraničním turné a na konci srpna 1969 hostovala ve švýcarském Lucernu. Rafael Kubelík bydlel s rodinou jen kousek od města v obci Kastanienbaum. Nechtěl si nechat setkání s krajany hudebníky ujít a pozval všechny členy České filharmonie na návštěvu. Medaile se opět ocitla na scéně.
Dvě medaile pro Jaroslava Kopáčka
Mezi návštěvníky-filharmoniky byl tehdy také osmatřicetiletý klarinetista Jaroslav Kopáček. A právě díky němu se mohl epický oblouk „Harcubovy-Kubelíkovy“ medaile rozklenout až do dnešních dnů. Slovo má ten nejpovolanější, sám Jaroslav Kopáček.
Odpoledne k nalodění do přístavu na parník Pilatus nepřišli všichni. Byla to jednak malá část těch, kteří označovali Kubelíkovo pozvání za provokaci, zároveň s těmi, kteří již nyní projevovali obavy »z nedozírných následků«, jak se tehdy říkalo.
Srdečné přijetí Mistrem Kubelíkem s jeho chotí a synem na zahradě jeho sídla proběhlo v atmosféře zábavy, jakou orchestr dlouho nezažil. Sdělením na závěr, že Mistr Kubelík má pro všechny členy ČF dárek, dosáhlo nadšení svého vrcholu, obzvláště po tekuté konzumaci. »JEŠTĚ SI ZAHRAJEM!«, ozývalo se hlučně mezi přítomnými, z nichž mnozí se toho již nedožili.
Octnul jsem se náhodou mezi prvními z celé řady čekajících, kteří dostali pamětní medaili od Kubelíka s jeho podpisem. Nedočkavý a zvědav, hned jsem si ji prohlédnul a došel k přesvědčení, že doma to v nynější době jen tak hladce neprojde. Po krátké úvaze, že při početné neúčasti některých kolegů medailí dost zbyde, postavil jsem se znovu do řady a bez problémů získal ještě jednu.
Byl tam tehdy s námi také pracovník Pragokoncertu pan Szanto, jenž vracející se následujícího dne do Prahy, zřejmě z popisu práce, se také zmínil o setkání Kubelíka s filharmoniky.
Dlouho se však obdarovaní z Kubelíkova daru netěšili. Po příletu do Edinburghu zastihla orchestr zpráva z Prahy s výzvou a hrozbou: »Medaile odevzdat, sebrat a v případě neuposlechnutí okamžitá výpověď.« Tímto nevděčným úkolem na cestě ve vlaku z Edinburghu do Londýna byl pověřen ekonomický náměstek Pietras, který úpěnlivě naléhal a prosil o vydání obzvláště u těch, kteří se doposud vzpouzeli. Našel se však jediný, který neodevzdal s výmluvou, že ji ztratil. Byl to profesor Jaroslav Horák, houslista, jehož jméno měli zaznamenané v noci početně posílení celníci, čekající na nás v Ruzyni. Náhoda tomu chtěla, že jejich obětí se stal jiný Horák, Jiří – hráč trumpetové skupiny.
Z celého počtu 100 kusů zůstaly pokud je mně známo jen tři. Jedna již zesnulého Jaroslava Horáka, o jejímž osudu se neví, druhá, která mně zůstala po povinném odevzdání té první, a třetí po rovněž zesnulém Jaroslavu Chvapilovi, který nejspíše použil stejného způsobu jako já. Po celých 20 let jsem o tom mlčel a věděli to jen moji nejbližší. »Tak to jsi byl ty!« přivítal mne Kubelík u dirigentského pultu, když jsem jej požádal v roce 1990 o další jeho podpis na druhou stranu krabičky. Při dnešním pohledu na tuto Kubelíkem darovanou stříbrnou památku spojenou s pohnutou historií republiky, vybavuji si slova z jedné hry Voskovce a Wericha: »Má větší cenu, než má cenu«.
Epilog
Je 2. října 2014, krátce po zahajovacím koncertu 119. sezony České filharmonie. Ve Dvoraně Rudolfina se setkávají emeritní člen České filharmonie Jaroslav Kopáček, její šéfdirigent Jiří Bělohlávek a ředitel David Mareček. Při slavnostním aktu věnuje pan Kopáček České filharmonii medaili s Kubelíkovými podpisy. Na čestném místě bude připomínat nejen hlavní aktéry tohoto příběhu, ale také odvěké proplétání velkých dějin se soukromými životy lidí.
tak o téhle medaili jsme neměli ani tušení, kromě toho, že je krásná, má zároveň
svůj příběh – díky za poslání
Děkuji za příspěvek do mozaiky popisující osudy dnes už legendární medaile. Legandou se stal už za svého života i jeji autor, akademický sochař Jiří Harcuba, který zemřel 26. července 2013. Jeho posledním dílem byl návrh pemětní stříbrné dvousetkoruny k 25. výročí událostí 17. listopadu 1989.
Dobrý den.Chtěl bych se zeptat jakou má přibližně tato stříbrná medaile cenu?Děkuji za odpověď.
Záleží na stavu a pak rozhoduje jen střetnutí poptávky a nabídky – já si tu svoji koupil za 33 000 Kč, jednou na aukci se prodala i za necelých 60 000 Kč, teď se na Aukru draží jedna za nějakých 18 000 Kč. Já tu moji už nikdy níže než za 33 000 Kč neprodám – mám ji ve 100%ním stavu.
Vím zcela bezpečně, že můj strýc, člen sekundů ČF, tuto medaili také neodevzdal…
Č.Vránek, exvioloncellista ČF
Kolik jich bylo vyrobeno – 100 kusů? Kolik se jich dochovalo? Dodávaly se v originálních krabickach? Všechny byly vyrobené v proof verzi?
Mám jednu doma a možná to bude ta ztracená! Kdyby měl někdo zájem můžete mi napsat.
taky mám jednu – koupil jsem ji za 33 000 Kč – podle mě je jich dostupných na trhu rozhodně více než tři, jak píše článek.