„Pro filharmoniky je umělecky velmi užitečné, když se vedle hry v orchestru věnují i komorním projektům. Hráči sami možnost seberealizace na půdě České filharmonie i mimo orchestr velmi vítají,“ říká obchodní náměstek Michal Medek a dodává: „Špičkové provedení populárních komorních skladeb klasické hudby je něčím, co chceme nabízet nejen zahraničním návštěvníkům. Jsme přesvědčeni, že Rudolfinum je pro tyto koncerty to pravé místo.“
Některé soubory mají mnohaletou tradici a jejich repertoár je pro posluchače konstantou, ke které se rádi vracejí (například Czech Philharmonic Jazzband, Pražský barokní soubor nebo Cimbálová muzika České filharmonie), jiní hráči o vlastním ansámblu už nějakou dobu snili a nabízená možnost přišla jako na zavolanou.
Vyzpovídali jsme zástupce tří souborů, houslistu Marcela Kozánka z nově vzniklého Rudolphin Ensemble Prague, multiinstrumentalistu a zpěváka Jiřího Zelbu z cimbálovky České filharmonie a violistu Jiřího Posledního z Českého filharmonického kvarteta.
Marcel Kozánek – Být na pódiu jen sám za sebe
„Náš soubor vznikl z několika popudů: už nějakou dobu jsem měl v hlavě nápad na smyčcové kvinteto s kontrabasem, to v Čechách není úplně obvyklé složení. Všichni jsme se mezi sebou znali jednak z orchestru, ale také z různých jiných komorních seskupení a shodli jsme se na tom, že kvarteto doplněné o spodní fundament kontrabasu je přesně to, co nás zajímá a co chceme rozvíjet. To, že jsme dostali možnost vystupovat v Sukově síni, pro nás byla skvělá pobídka konečně se rozhoupat k činu.
Musím přiznat, že repertoár Rudolphin Ensemble Prague je moje práce, rád dělám aranže pro komorní seskupení. Dokážeme tak zahrát skladby ze všech období klasické hudby, náš program je velice pestrý. Nejraději máme klasicismus a raný romantismus, jako základ vnímáme Mozartova Divertimenta a Vivaldiho Čtvero ročních dob.
Hrát ‚komořinu‘ je dost jiné než hrát v orchestru, člověk je na pódiu jen sám za sebe. Ponouká nás to, abychom se ještě více snažili se neustále hudebně rozvíjet. Máme radost, že nám filharmonie tuto profesní a osobnostní výzvu umožňuje.“
[Not a valid template]Jiří Zelba – Folklor jako vášeň
„Muzikanti, kteří mají k folkloru pozitivní vztah, se vždycky navzájem najdou, a když je příležitost, začnou spolu hrát. S bratrem Zdeňkem Zelbou jsme s folklorem začínali v osmdesátých letech v souboru Chorea Bohemica a tam jsme se seznámili s Jaroslavem Krčkem, který pro nás byl velkou studnicí inspirace, postupně jsme poznávali také moravský folklor (líbil se nám hlavně Pavlicův Hradišťan). První cimbálovku jsme dali dohromady na vojně, s těmi muzikanty jsme přátelé dodnes.
Tady ve filharmonii jsem potkal kontrabasistu Jaromíra Černíka, který hrál folklor taky na vojně, jen asi o osm let dříve než já, violoncellista Jan Holeňa byl na vojně v souboru Ondráš, Václav Prudil hraje také folklor od dětství, pochází z Moravy. Bizarní případ je náš violista Jan Jouza, v orchestru člen primů, ten to vždycky chtěl zkusit, a tak jsme mu vrazili do ruky violu.“ (smích)
„A soubor doplnila profesionální učitelka na cimbál Markéta Riesová (manželka kontrabasisty ČF Petra Riese, pozn. red.). V současném obsazení hrajeme asi tři roky, soubor řádně existuje od roku 2013, kdy koncertně spolupracoval s Bobbym McFerrinem.
Folklor je především zábava, hrát folklor koncertně je už vlastně posunutí žánru. Když hrajeme koncert a obecenstvo nám tleská po jednotlivých písničkách, vždycky se cítím trochu nepatřičně, hrát se má pro radost, k tanci. V první polovině koncertu vždycky hrajeme klasické kusy (někdy dokonce barokní) a v druhém pak lidovou hudbu. V současné době kompletujeme CD skladeb, které vychází z folkloru (Brahmsovy Uherské tance, Bartókovy Rumunské tance, a jiné), vracíme je zpátky do folklorního módu.“
Jiří Poslední – Kvarteto mě víc dráždí
„České filharmonické kvarteto má za sebou osmnáct let existence. Vznikli jsme díky tomu, že nás oslovila kolegyně Zuzana Hájková (hraje v orchestru ve druhých houslích), která byla dříve členkou Kvarteta Martinů. Pak odešla na mateřskou dovolenou, kvarteto na ni nečekalo a ona si nedokázala představit, že by měla žít bez komorní hudby. Tak oslovila mě a violoncellistu Jakuba Dvořáka, jsme v podstatě vrstevníci. Soubor už hraje ve třetím složení, přece jen osmnáct let je dlouhá doba. V aktuálním složení (Štěpán Pražák, Viktor Mazáček, Jiří Poslední a Jakub Dvořák) hrajeme pět let.
Komorní hudba je pro nás naprosto přirozená a zároveň nutná disciplína. Nutí nás to být ve střehu a bedlivě poslouchat, co se kolem děje. V komorním souboru se neskryjete, zásadním způsobem dotváříte celek a máte zodpovědnost za celý koncert. To platí samozřejmě i pro orchestr, ale mě osobně kvarteto víc dráždí, protože odezva od lidí jde přímo ke mně. To je velký rozdíl mezi tím, když jsou na pódiu čtyři lidé nebo je jich stovka.
Repertoár vybíráme tak, že by se nám měly skladby líbit, neměly by být ošklivé. To je krutý pojem, protože to, co je pro jednoho člověka ošklivé, může být pro jiného krásné. V souboru se nejvíce zaměřujeme na české autory, na Zdeňka Fibicha, Leoše Janáčka (vydali jsme novou desku úprav Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku), ze současných autorů mě moc baví Jaroslav Krček, jeho tvorba vychází z lidové hudby, do které šikovně vmíchává renesanční a barokní motivy nebo jazz, a přitom je jeho hudba srozumitelná.“
Vstupenka stojí v základní sazbě 1000 Kč, 50% je sleva pro studenty, seniory a ZTP. Pro abonenty České filharmonie nabízíme vstupenku za zvýhodněnou cenu 200 Kč, pro klienty České spořitelny za 300 Kč.
Lístky můžete objednat buď online na našich webových stránkách, nebo telefonicky na čísle zákaznického servisu České filharmonie 227 059 227 (linka funguje ve všední dny v 9‒18 hodin). Vstupenky jsou samozřejmě k dispozici v pokladně České filharmonie v Rudolfinu (ve všední dny 10–18 hodin), vždy tři hodiny před koncertem i v pokladně přímo ve dvoraně Rudolfina, před vchodem do Sukovy síně.
