„Teď, v dubnu, květnu a červnu vznikl takový chumel,“ popisuje dirigent Petr Altrichter kumulaci svých letošních angažmá s Českou filharmonií. Vzpomíná při té příležitosti na události před dvěma lety, kdy se na něho obrátil management orchestru s prosbou o záskok za nemocného Jiřího Bělohlávka na koncertě České filharmonie na festivalu Pražské jaro. Petr Altrichter nastudoval Šostakovičovu 13. symfonii „Babij Jar“. Jiří Bělohlávek krátce nato zemřel a Petr Altrichter převzal další jeho projekty – koncert na festivalu Janáčkův máj, poté i na Dvořákově Praze a velké turné do Japonska.
Události jsme probírali chronologicky. Proto nejprve konec dubna a komentované koncerty Zkouška orchestru. Ty vznikly pod režisérským dohledem Alice Nellis nejprve v několikaletém tandemu Marek Eben – Jiří Bělohlávek. Loni na dirigentském stupínku zaskočil Jiří Rožeň a letos bude v roli „pána s taktovkou“ Petr Altrichter.
„Sešli jsme se s Markem a Alicí, která mě okamžitě odhadla, má velký cit pro situaci. Hned nám poslala scénář, já jsem vybral ukázky a chci, aby to nebylo o někom, ale jen o hudbě. Bude to o tom, co je hudba, jak jsme schopni nebo neschopni hudbu vnímat a že je to absolutně individuální záležitost. Chci nahodit takové spektrum emocí, tedy svět radosti, svět smutku, svět zla, svět dobra, svět násilí a svět otevřené náruče,“ prozrazuje. Jak se tyto světy promítnou ve skladbách Césara Francka, Antonína Dvořáka a George Enescu, bude jasné až na samotných koncertech.
Zcela prvomájový pak bude program tří abonentních koncertů ve dnech 1. až 3. května, jehož podoba vznikala už před dvěma lety. „Filharmonie mě k tomu vyzvala – že by prý ten program mohl být takový májovější. Já jsem se divil, že opravdu budeme hrát prvního května, ale když mi potvrdili, že ano, pak jsem si řekl, že to musí být něco, co se hodí pod rozkvetlý strom! Myslím, že se tady takový bohatý výběr tanců už dlouho nedělal,“ komentuje Petr Altrichter program složený z Dvořákových Slovanských tanců, Janáčkových Lašských tanců a Brahmsových Uherských tanců. Mezi nimi zazní Dvořákovo Rondo pro violoncello v podání Viléma Vlčka, druhého vítěze interpretační soutěže „Zahraj si s Českou filharmonií“.
[Not a valid template]Od 11. do 23. května pak odletí dirigent s Českou filharmonií do Číny na turné čítající osm koncertů vesměs v moderních, prestižních sálech. Ačkoli Petr Altrichter cítí jistou únavu z celoživotního koncertního cestování, na turné se těší. „Jsou tam skvělé podmínky – krásné hotely i sály. Já cestuji celý život, pořád letadla a hotely, takže já už nejsem na cestování žhavý. Ale na druhou stranu si toho vážím, že mě Česká filharmonie oslovila. Programy tam budou takový pelmel, ale do Číny se nic závažného vzít nedá. Oni si teprve postupně na klasiku zvykají.“ Čínské publikum si vyslechne Smetanovy symfonické básně Vltava a Šárka, Valse triste Oskara Nedbala, výběr z Dvořákových Slovanských tanců nebo jednu část Janáčkovy Sinfonietty. Jako sólista v několika kusech vystoupí Josef Špaček. Se závislostí Číňanů na technologiích a s jejich používáním mobilních telefonů i v koncertních sálech se prý musí počítat. „Ale mezi námi, mobily uvidíte v publiku i v Anglii,“ tvrdí.
Nejvíce se Petr Altrichter rozpovídal o svém posledním projektu v českofilharmonické sezoně – o červnovém koncertu Společného orchestru filharmoniků a žáků základních uměleckých škol. Dětští hudebníci, jejichž výběr probíhá každoročně podle jednotlivých krajů, se připravují nejprve individuálně se svými „mentory“ z řad hráčů České filharmonie v průběhu celé sezony. Vrcholem je pak zkoušení a koncert 16. června s dirigentskou osobností na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina. Letos se takto studuje Slavnostní akademická předehra Johannese Brahmse, symfonická báseň Vodník Antonína Dvořáka a Vltava Bedřicha Smetany. Projekt založený Jiřím Bělohlávkem měl Petr Altrichter na starosti už loni a letos se na něj opět velmi těší: „Je to zážitek a takový lék na pesimismus. Moje ženuška vždycky říká, když mi není do smíchu: Vzpomeň si na ty děti. Z těch dětí jde takové nadšení! Mají lásku k hudbě a hltají nové zkušenosti.“ Obdivuje celý koncept a také práci členů České filharmonie, kteří s dětmi nacvičují a účinkují na pódiu. Jejich angažmá je dobrovolné a hlásí se ti, které to baví a mají vztah k dětem. „Mám velkou radost z filharmoniků, kteří vedou ty jednotlivé skupiny. Jejich přístup je úžasný. Mají s nimi ohromnou trpělivost. Magdalena Mašlaňová je pedagogický talent,“ zdůrazňuje Petr Altrichter. A vysvětluje, že kostra programu tohoto koncertu vzniká na umělecké radě filharmonie a on jako dirigent ho dotváří.
Jak vlastně Petr Altrichter vzpomíná na své začátky v České filharmonii a jak na další vývoj své kariéry? „Byl jsem několik let asistentem Václava Neumanna. Byl skvělý, mám spoustu zážitků a historek. Jsem ale opravdu pamětník, protože v orchestru už není nikdo, kdo by to pamatoval. To bylo ještě staré Rudolfinum, uprostřed byla ulička, bylo trochu menší podium. Od té doby jsem tady už jen hostoval, moje kariéra se ubírala jinými směry.“
Konkrétně k Filharmonii Bohuslava Martinů, Komorní filharmonii Pardubice, Filharmonii Brno, Symfonickému orchestru hlavního města Prahy FOK a pak do zahraničí – k Jihozápadní německé filharmonii v Kostnici a souběžně ke Královskému filharmonickému orchestru v Liverpoolu. Poté se vrátil do Čech a naposledy byl v letech 2002 až 2009 opět šéfdirigentem Filharmonie Brno. Od té doby už žádný další šéfovský post nechce.
„V Anglii byl a dodnes je velice tvrdý umělecký život. Hodně se zkoušelo, bylo hodně koncertů, těžké programy, dlouhé koncerty, stálé cestování. Já jsem několik let byl současně v Anglii, v Německu, dirigoval jsem ve FOKu, ve Skandinávii, většinou jsem jezdil autem. Člověk si myslí, že všechno vyřeší, zvládne, že ti druzí jsou slabí a unavení a já ne, a pak to přijde a začne se to týkat i mne. A jednoho dne si člověk začne připadat jako vyždímaný citron. Vyčerpá jak cestování, tak i hudba. Když člověk dělá nějakou skladbu po osmdesáté osmé, pak už není motivace a invence, nastoupí rutina. A když je dirigent rutinní, pak nemůže čekat, že orchestr bude hrát s nadšením. A to se mi stalo v Japonsku, kde jsem byl tehdy s Filharmonií Brno. Byl jsem tam sám, po čtrnácté Novosvětské v šestnácti dnech jsem byl sám v šatně, sundával jsem si motýlka a do zrcadla jsem si říkal: Petře, proč to děláš? Ještě chvilku to budeš dělat a zblázníš se, začneš to nenávidět. Šel jsem tam za tehdejším ředitelem orchestru Davidem Marečkem a řekl jsem mu: Davide, končím. A on, že nemůžu, ale já jsem na tom trval. A tak jsme se domluvili. Najednou – když není ta přímá odpovědnost, nutnost řešit konflikty, povinnost vyhazovat špatné hráče – je to pocit, jako když má člověk pod sebou nějaký obláček, velká úleva,“ popisuje upřímně.
Co jsme ještě na Petra Altrichtera neprozradili? Například to, že má absolutorium konzervatoře ve hře na lesní roh, že během studia dirigování na JAMU úspěšně vedl Brněnský akademický sbor. Že s Royal Liverpool Philharmonic Orchestra natočil několik oceňovaných nahrávek pro vlastní label tělesa RLPO Live a že s ním v roce 2000 vystoupil na festivalu BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall. Že s Českou filharmonií podnikl v roce 2015 koncertní turné do Německa a na přelomu let 2015 a 2016 pak do Číny. Že od sezony 2018/2019 je stálým hostujícím dirigentem Slovenské filharmonie, se kterou ho pojí dlouholetá spolupráce.
Těšíme se na „chumel“ s Petrem Altrichtrem. Bude jistě úspěšný, živelný, upřímný a poctivý, tak jako je dirigent sám.
