Tak vysvětloval Jiří Bělohlávek v rozhovoru pro únorové vydání magazínu Harmonie své pravidelné návraty k operám na koncertních pódiích. A my si můžeme jeho slova ověřit na posledním mimořádném koncertě 120. sezony, ve Dvořákově síni Rudolfina, v pátek 15. dubna (pozor, již v 19 hodin!).
Po úspěchu loňského koncertního provedení opery Čím lidé žijí Bohuslava Martinů tentokrát Jiří Bělohlávek sáhl po známějším titulu – Její pastorkyni Leoše Janáčka. Brněnský skladatel je dirigentovi blízký, realizace Její pastorkyně a dalších Janáčkových oper v divadlech po celém světě patří k Bělohlávkovým nejslavnějším. Za zmínku určitě stojí inscenace v newyorské Metropolitní opeře (Její pastorkyňa a Věc Makropulos) a na festivalu v Glyndebourne (Její pastorkyňa) nebo v pražském Národním divadle (Její pastorkyňa). S orchestrem BBC realizoval Bělohlávek kritikou oceněnou nahrávku opery Výlety pana Broučka, letos v červnu bude dirigovat Její pastorkyni v San Francisco Opera. V roli Kostelničky tam vystoupí finská sopranistka Karita Mattila.
Tím se dostáváme k obsazení pražského koncertního provedení. Světová operní diva Karita Mattila, která v únoru Bělohlávka překvapila utajovanou árií Rusalky na jeho narozeninovém koncertu v Rudolfinu, přijede zazpívat Kostelničku i do Prahy. Z přehledu jejích angažmá v letech 2007–2017 po celém světě je patrné, že Janáček a zvláště Její pastorkyňa jí je nesmírně blízký. Zatím vystupovala výhradně v roli Jenůfy, a to v newyorské Metropolitní opeře (dir. Jiří Bělohlávek) Bavorské státní opeře (dir. Tomáš Hanus), ve Finské národní opeře (dir. Jakub Hrůša), ve Státní opeře Hamburk (dir. Susanna Mälkki). V letošním a příštím roce ji naopak čeká série představení v roli Kostelničky – kromě San Francisca se objeví i v newyorské Metropolitní opeře (dir. David Robertson) a opět pod vedením Tomáše Hanuse v Bavorské státní opeře. Kromě Její pastorkyně nastudovala třikrát roli Emilie Marty v další Janáčkově opeře Věc Makropulos (San Francisco Opera a Metropolitní opera, dir. Jiří Bělohlávek, Finská národní opera, dir. Mikko Franck).
Karita Mattila na slavnostním koncertu k 70. narozeninám Jiřího Bělohlávka – Foto: Petr Kadlec
Role Jenůfy se ujme sólistka Slovenského národního divadla Adriana Kohútková, její mužské protějšky Števu a Lacu zazpívají sólisté pražského Národního divadla Jaroslav Březina a Aleš Briscein. V dalších rolích se představí Svatopluk Sem (Stárek), Yvona Škvárová (Stařenka Buryjovka), Lucie Silkenová (Karolka), Luděk Vele (Rychtář), Jana Hrochová (Rychtářka) a další. Sborová čísla nastuduje Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy.
Koncertní provedení Její pastorkyně 15. dubna v Rudolfinu je pro pražskou hudební scénu mimořádnou událostí. A nejen pro ni. Celé obsazení se hned poté přesune do Londýna, kde zazní Její pastorkyňa v pondělí 18. dubna v prestižní Royal Festival Hall v South Bank Centre. Česká filharmonie usilovala o příležitost vystoupit právě zde od roku 2011, a proto je nyní velmi hrdá, že se to konečně podařilo a že zde může předvést právě toto skvělé dílo.
Na naše koncertní provedení Její pastorkyně se opravdu moc těším – vybrané obsazení pěveckých rolí v čele s omračující Karitou Mattilou slibuje mimořádně silný zážitek. Samozřejmě nejvyšším drahokamem je skvostná Janáčkova partitura – každý dotek s ní je svátkem!
Jiří Bělohlávek
Její pastorkyňa je bezesporu světově nejproslavenější a nehranější Janáčkovou operou a v poslední době nejuváděnější českou operou vůbec. Při volbě námětu Janáčka hluboce oslovilo realistické drama české spisovatelky Gabriely Preissové. Vypráví o mladičké Jenůfě, která je slepě zamilovaná do Števy, lehkomyslného mládence. Ten má rád hezká děvčata a opojné pití. Po Jenůfě naopak marně touží Števův odstrkovaný bratr Laca. Jeho jedinou nadějí je, že Števu odvedou na vojnu. To se však nestane a Laca je žárlivostí a potlačovanou vášní dohnán k zoufalému činu. Števu od Jenůfy odradí, ale netuší, že Jenůfa čeká Števovo dítě. Jenůfina pěstounka, kostelnička Buryjovka je vědmou a mravní autoritou obce. Vezme na sebe celou tíhu odpovědnosti za Jenůfin osud a pokusí se zachránit situaci krvavým zločinem. Zabije nemanželské dítě své schovanky, aby zachovala svou i její čest. Mrtvolka se však najde, kostelnička se k činu přizná a odejde pro spravedlnost. Jenůfu si bere za ženu hodný Laca.
Velmi dlouhá a komplikovaná cesta vzniku Její pastorkyně sice přinesla nadšený ohlas v Brně, Janáčka však stálo mnoho sil a času přesvědčit o jejích kvalitách vedení pražského Národního divadla. Dovolte krátký historický přehled.
V únoru 1891 si Janáček povšiml velkého ohlasu, který vyvolalo v Brně uvedení dramatu Gabriely Preissové. Námět ho zasáhl, již dávno toužil po realistické látce a hra navíc byla psána nářečím, které mu bylo bližší než spisovná čeština. Požádal autorku o možnost zhudebnění díla a po jejím svolení pracoval na opeře přesně od 18. března 1894 až do 18. března 1903.
První jednání měl v partituře hotové v roce 1897, druhé dějství dokončil v červenci 1902 a v březnu 1903 měl hotovou celou operu. Nabídl ji pražskému Národnímu divadlu, ale to ji odmítlo. Nakonec tedy měla Její pastorkyňa premiéru v brněnském Národním divadle, a to 21. ledna 1904. Premiéra se stala velkou událostí českého Brna, přítomni byli Janáček i Gabriela Preissová. Na podzim 1904 pozval Janáček na představení Gustava Mahlera. Ten se sice omluvil, ale požádal Janáčka o zaslání klavírního výtahu opery s německým textem. V únoru 1908 provedl Janáček revizi opery a s těmito úpravami vydal tiskem její klavírní výtah.
Teprve 26. května 1916 byla Její pastorkyňa premiérována v pražském Národním divadle, a to s retušemi a instrumentačními úpravami Karla Kovařovice, který představení dirigoval. V roli Kostelničky vystoupila sopranistka Gabriela Horvátová, která se poté stala Janáčkovou blízkou přítelkyní. Úspěch opery znamenal pro jejího autora dlouho kýžený umělecký triumf v Praze. 15. října 1916 shlédl pražské představení skladatel Richard Strauss, který zde dirigoval koncert České filharmonie. Janáčkovi na jeho úsudku velmi záleželo, Strauss ocenil především 3. dějství.
V březnu 1917 vyslechl v Praze Její pastorkyňu Emil Herzka, ředitel vídeňské Universal-Edition, a rozhodl se pro její vydání. Spolu s ním byl na představení dirigent vídeňské Dvorní opery Hugo Reichenberg, který pak Pastorkyni nastudoval ve Vídni. Od prosince 1917 do prosince 1918 si Janáček psal s Emou Destinnovou, která projevila zájem o roli Jenůfy. K jejímu nastudování pak ale nikdy nedošlo.
Úspěch vídeňské premiéry Její pastorkyně v únoru 1918 přispěl doslova ke smršti inscenací na zahraničních operních scénách. Za Janáčkova života byla opera uvedena na mnoha evropských scénách (Záhřeb, Lublaň, Frankfurt nad Mohanem, Berlín, Freiburg, Cáchy, Darmstadt, Gera, Norimberk, Augsburg, Brémy, Coburg, Basilej, Vratislav, Osnabrück, Magdeburg, Altenburg, Wiesbaden, Trevír, Hamburk, Poznaň, Ulm, Lvov, Essen, Výmar, Erfurt, Braunschweig, Královec, Düsseldorf, Gotta, Karlsruhe, Gdaňsk, Greifswald, Hagen, Mannheim, Antverpy, Rostock, Saarbrücken, Plavno, Saská Kamenice, Schwerin, Bremerhaven, Štětín, Bamberg, Lipsko, Bělehrad, Mönchengladbach, Freiburg, Helsinky, Würzburg, Krefeld a Dortmund) a v roce 1924 také v New Yorku.
V Kolíně nad Rýnem premiéroval Její pastorkyňu slavný dirigent Otto Klemperer, který se stal jedním z prvních zahraničních propagátorů Janáčkovy hudby. V newyorské Metropolitní opeře byla uvedena opera poprvé 6. prosince 1924. V únoru 1918 vydala operu tiskem vídeňská Universal-Edition s německým překladem Maxe Broda. Pro cizinu je od té doby opera známá pod názvem Jenůfa.
Co bylo příčinou takového úspěchu? Čím Její pastorkyňa byla a je tak originální? Janáček se svým smyslem pro zemitou dramatičnost i s velkým psychologickým citem vykreslil lidské vztahy utvářené prostředím drsného světa uzavřené vesnické komunity, kde člověk žije na očích druhým. Jazykový základ z dramatu Preissové se mu hodil k vytvoření autentičnosti tohoto světa, hudební koncepci vystavěl na základě studia lidové písně, nápěvků mluvy i soudobé tvorby. Bylo to něco zcela nového, co nechápali nejenom laici, ale ani zarytí milovníci tradic v řadách profesionálů. Proto tak silný odpor šéfa opery Národního divadla Karla Kovařovice.
Během dokončování Její pastorkyně zemřela Janáčkova milovaná dcera Olga, která do posledních dnů sledovala jeho práci a diskutovala o příběhu nešťastné Jenůfy. Janáček už předtím přišel o malého syna Vladimíra, a zůstal tak zcela bez dětí. „Její pastorkyni vázal bych jen černou stuhou dlouhé nemoci, bolesti a nářků mé dcery Olgy a klučiny Vladimíra,“ napsal. Olze položil do rakve notový arch s Jenůfčinou modlitbou z druhého dějství a připsal k tomu: „… a přece věřím.“
Koncertní provedení opery Její pastorkyňa v Rudolfinu
